Ta zpráva jako by se na Strakonice koncem října snesla shůry, bez předchozího varování. Husův sbor v Bezděkovské ulici půjde k zemi a kus historie města s ním. Památka ze 30. let, na kterou město láká turisty i na svých oficiálních webových stránkách, má podle plánů soukromníka uvolnit místo domu plnému kanceláří. A jak se k věci staví vedení města? Nad osudem domu si jeho představitelé myjí ruce — prý s ním nemohou nic dělat. To je přitom ta nejsnazší výmluva, a ještě navíc nepravdivá. Zatímco pro strakonické občany byl začátek demolice překvapením, vedení města muselo o demoličním výměru a vydávání stavebního povolení vědět dlouhé měsíce, ne-li roky. Do obou řízení mohlo snadno vstoupit z pozice účastníka jako majitel okolních pozemků — a snažit se je zastavit. Páky, jak Husův sbor zachránit pro budoucí generace, existovaly, a bylo jich dost. Stačilo za ně zatáhnout. To by se ale nesměl například místostarosta Oberfalcer věnovat jiným prioritám, jako třeba nominaci svého potomka do dozorčí rady teplárny ovládané městem. S modlitebnou Českobratrské církve, domem srovnatelné hodnoty se synagogou zbouranou v roce 1976, tak bude brzy amen. Bagrům a zbíječkám nebývá nic svaté.
